Termín akce:
Popis akce:
Kde: Pivovarský sál pod knihovnou A. Dubenského
Vstupné: zdarma, klíč na vyžádání v infocentru Borovany
Výstava v rámci česko-chorvatské spolupráce představuje práci současného významného akademického malíře Bojana Šumonje.
Malířství Bojana Šumonje vždy v sobě nese různé myšlenkové a kritické nara- tivy, k nimiž umělec nechtěl, a ani nemohl zůstat netečný, ale v žádném z cyklů
„mimomalířský“ materiál neudusil a nepřebil jeho autentický malířský tvar. Proto je před námi i nyní primárně malířská sekce, kterou vnímáme jako nesmírně komplexní stylový a motivační projev, kde není pochyb, že jde o jednoho z dnešních nejnápaditějších chorvatských malířů současnosti.
Virtuózní lehkost, s jakou v dřívějších cyklech Bojan Šumonja procházel přes amalgám „nového německého expresionismu v podivné postmoderní kombinaci antiky, renesance, baroka a klasicismu“ (Mladen Lučić), vždy měla silný expresionistický náboj s výraznou sociální kritikou společnosti a historie. To je patrné na všech jeho obrazech z devadesátých let minulého století, bez ohledu na to, do jaké míry byly mystické, mýtické, surrealistické a fantastické. Téměř všechny Šumonjiho alegorie na obra- zech lze tedy rozpoznat jako boj za individualitu, proti diktátu tiché a němé poslušné masy, stejně jako zapadnutí do průměrných modelů existence či pasivního odevzdání se otupující konzumní antikultuře. Možná se právě proto na jeho obrazech nevyskytují lidé, protože člověk je svými činy přímou příčinou chátrání Země, přírody, zvířat a rostlin. Proč bychom měli pozorovat na snímcích hlavního obžalovaného, když je mnohem více šokující ukazovat scény lidského ničení všeho kolem nás, jako tichý komentář k obrázku.
Již dříve jsem si všimla, že malba Bojana Šumonji je úzkostná, drásavá a často i temná. Připomíná nám, že země, po které kráčíme, je až příliš často „slzavým údolím“ – i když maluje květiny nebo růže – ale udržuje nás v bdělosti a vědomí, tak abychom se nestali jen bezcitnými ničiteli přírody a jejího dokonalého stvoření.
Stejně tak nás Šumonja i se svými novými obrazy vtahuje do fantasticko-kataklyzmatické krajiny, kde se zabývá tématem, jak lidstvo vše úspěšně zničilo a zamořilo: od měst, přírody, zvířat, až po kompletní ekolo- gii, spolu s faktickým záznamem a dokumentací civilizace odpadků. Had je užíván jako tradiční symbol instinktivní a negativní substance člověka, ale stejně tak i sebedestruktivní. Označuje směr, kterým se dnes lidstvo vydalo. Je vychytralý, lstivý, kradmý a smrtící, ostatně jako mnoho světových trendů, které jsou nám stolovány jako dobré pro nás. Plameňák neboli flamingo je symbolem umělé moderní civilizace, která vyprodukovala tuny a tuny plastů, ale i zde se plameňák objevuje jako skutečný živý pták, který existuje v přírodě. Zdá se nám, že umělec stále trochu doufá, že se příroda v posledních letech místy obnovuje? Některé vyobrazení – bez ohledu na to, zda jde o denní nebo noční krajinu – by podpořily tezi, že pandemie pomohla zvířatům a rostlinám setkávat se méně s lidmi a s lidskou zkázou. Je to vidět i na barevné paletě, která se najednou stala živější, jasnější, s větším množstvím denního světla, slunečního světla odrážejícího se na rostlinách, květinách a vodě.
Nenechme se ale ukolébat přílišným optimismem: ještě nejsme zachráněni, jak napovídá plastová kachnička naklánějící se nad dírou, která v žádném případě nepředstavuje nic dobrého a pozitivního - je to nako- nec metafora pro peklo smetí, ve kterém civilizace momentálně vegetuje.
Polomrtvé ryby zachycují kyslík hlavou nad znečištěnými vodami, protože ve vodě už kyslík není. Místo mláďat v mrtvé krajině si opice hraje s plastovým plameňákem, který má tvar záchranného kruhu pro neplavce. Ale jak se může malá opice zachránit ve svém již zničeném biotopu? Co jsme v přírodě nechali pro zvířata a jejich mláďata? Hromady plastových a kovových hraček, které poškodily zdraví i lidských dětí. Bojan Šumonja do svých obrazů pravi- delně začleňuje takové drobné rébusy a metafory, které se skrývají za tou první úrovní malířské dovednosti. A za tou jeho bravurní malbou se nám do tváře vrhá bolestná pravda.
S každým novým cyklem obrazů Bojan Šumonja dokazuje, že je stále umělcem, jehož narativu věříme a který má hodně co „říci“ a malo- vat, aniž by byl doktrinální, zapletený do jakékoli ideologické matrice nebo skrývající metrickou slabost své vlastní malby. Protože dobré umění musí být prvkem společenské korekce, a to, jak jej umělec začlení do svého díla, určuje míru jeho talentu a intelektuálního dosahu. PříkladBojana Šumonje tak skutečně funguje v autentické roli pozorovatele a strážce přírody.
Iva Körbler, kurátorka výstavy
KATALOG DĚL / Catalogue of Works
1. Smiling monkey
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
2. Shall we go on a speedboat ride?
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
3. A small pond full of crocodiles
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
4. Masquerade ball from the swamp
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
5. La cumbia de pantana
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
6. Full mona
2024.
olej a smalt na plátně 120 × 120 cm
7. The great observer
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
8. Zonka bay
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
9. Chat in the jungle
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
10. Who has stolen my jar?
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
11. Dreamkeeper
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
12. Wach out my thorns
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 104 × 79 cm
13. Dreamkeepers
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm
14. The Puffers
2024.
olej a olejový pastel na hliníku 79 × 104 cm