Klášterní park
Seznamte se s neobyčejnými stromy a keři při procházce klášterním parkem
Vydejte se s námi na procházku klášterním parkem skrze stromy a keře, z nichž každý je něčím výjimečný. Naši předkové je považovali za své společníky, které s úctou využívali k léčení, obživě i výrobě nástrojů. Změňte úhel pohledu a dívejte se na jednotlivé stromy jako na systém živý, nám nadřazený, ale s námi v symbióze. V té chvíli také ucítíte jejich energii i to, jak moc vás mají rádi.
1. Lípa srdčitá (Tilia cordata) příp. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
Jak jinak začít naši prohlídku než u mě. Můj domov je v Evropě, jsem stromem ochrany, pomoci a lásky. Staří Keltové mě nazývali "stromem osudu". A Slované si mě v roce 1848 na Všeslovanském sjezdu v Praze oficiálně zvolili za národní strom. Mám krásné zelené listy ve tvaru srdce a v době květu lákám svou medovou vůní všechny včelky z okolí. Z jednoho mého květu může včela vysát až 7 mg nektaru. Čaj připravený z mých květů pijte při nachlazení, usnadňuje totiž pocení, posiluje horní cesty dýchací, léčí žlučník, vysoký krevní tlak i úzkosti.
Mé dřevo je velmi měkké a tak jsem se stala oblíbeným stromem řezbářů, kteří z mého "svatého dřeva" vyráběli oltáře a sošky svatých, ale také nádobí, lžíce, loutky, kolébky, hračky nebo dřeváky.
Věděli jste, že...?
Zakladatel zdejšího augustiniánského kláštera se jmenoval Petr z Lindy? Slovo "linden" znamená v němčině "lípa", a tak to byl vlastně Petr z lípy. Však i ve svém erbu měl dva lipové listy na větvičce.
2. Muchovník Ballerina (Amelanchier)
Nás muchovníků je asi dvacet druhů. Já se jmenuji muchovník Ballerina a taky tak trochu vypadám. Můj habitus je vzdušný jakoby nadýchaný, tento efekt je umocněn hlavně v době kvetení a mé květy nanavíc líbezně voní. Dorůstám do výšky kolem 6 metrů, dobře snáším mráz a dožívám se vysokého věku, někdy až 80 let. Na podzim umím své listy zbarvit do příjemných oranžových až červených odstínů.
Věděli jste, že...?
Jsem další zázračnou plodinou, která léčí? Už staří indiání mě přimíchávali do různých pokrmů jako lék, proto se mi přezdívá indiánská nebo aljašská borůvka. Jsem výborným antioxidantem. Kdo mě konzumuje, mládne. Z listů si můžete připravit čaj, který léčí trávicí soustavu. Plody obsahují barviva anthokyany, které pomáhají při léčbě onkologickcýh onemocnění. Z mých plodů je výborná marmeláda, víno a likér a obsahují více vitamínu C než pomeranče nebo jahody.
3. Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata)
Lidé mě běžně nazávají klokočím. Jsem krásným a dnes již také velmi vzácným keřem, šlechticem mezi keři. Dorůstám do výšky 3-5 metrů, pocházím z Evropy a Asie, ale jsem i český původní keř, protože má semena zvaná klokočí byla nalezena při archeologických vykopávkách v Mikulčicích. Také určitě znáte slavnou písničku od dvojice Suchý - Šlitr "Po babičce klokočí...", ale málokdo ví, že jsem krásný už na jaře, kdy mě zdobí květy, červenavě bílé, zvonkovité v převislých hroznech, které krásně voní. A později mé nezvyklé plody (oříšky) ve větru "klokotají" ve svých obalech - lampioncích.
A co ještě možná nevíte?
Naše babičky si ze mě navlékaly korálkové růžence na modlení, už Božena Němcová v knize Babička zmiňuje několikrát korálkový růženec z klokočí, který měla babička stále při sobě.
4. Platan javorolistý (Platanus acerifolia)
V této zahradě jsem jediný, tak si mě dobře prohlédněte. Mé listy se podobají listům javoru, kvetu nenápadně, ale podle plodů mě poznáte snadno. Jsou to takové ježaté pichlavé kuličky, ve kterých se ukrývají oříšky. Kořením ve velké hloubce a dorůstám do výšky až 30 metrů. Nejkrásnější a nejzajímavější je ovšem moje kůra. Líbí se vám? Je složena z několika vrstev, neustále se odlupuje, proto vidíte různé pestrobarevné (hnědé, šedé, žluté, zelené) fleky. Je sametová a hladká na dotek. Budu rád, když mě pohladíte. Mé dřevo má krásnou kresbu, proto se používá na výrobu dekorativních dýh, intarzií a hudebních nástrojů. Já tu ale, doufám, ještě nejmíň 100 let vydržím.
Víte, co je to intarzie?
Intarzie je technika povrchového zdobení nábytku. Její historie sahá již do dob starého Egypta, ale nejčastěji se s ní můžeme setkat v období baroka či rokoka. Vytváří se vyřezáváním různě barevných dýh a jejich skládáním do žádaných zvířecích, rostlinných, geometrickcýh nebo jiných konkrétních obrazců. Pokud se vydáte na prohlídku našeho kláštera, intarzovaný nábytek uvidíte na vlastní oči.
5. Zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum)
Kde já jsem se tady vzal? Vypadám nenápadně, zatím jsem malý, ale dorůstám až do výšky 20 metrů. Pokud si mě zapamatujete, nebudete litovat. Okouzlím vás totiž nejen svými listy, které se už od jarního rašení mění z červené na zelenou, aby na podzim mohly zazářit od žluté přes oranžovou až do šarlatově červené. Zejména v kyselejších půdách umím vyčarovat fantastické odstíny.
A čím dálším si vás určitě získám?
Během podzimu, kdy mé listy pomalu opadávají, je nechte chvíli ležet na zemi. Když je pak rozemnete, projdete se po nich, nebo si na ních ustelete, odmění se vám omamnou vůní cukrové vaty ochucené perníkovým kořením.
6. Javor polní Babyka (Acercampestre)
Jsem doma v Evropě, rostu jako strom, nebo jako keř. Často jsem více kemnný, rostu pomalu, dožívám se i 200 let. Ze všech javorů, které vidíte kolem, mám já nejtvrdší dřevo, načervenalé a odolné. Vyráběly se z něj například dechové hudební nástroje. Hezký jsem i v živých plotech, snáším dobře zastřihování, však i ve vídeňském Schönbrunnu si mě tvarovali do živých stěn.
Zkusili jste už?
Mé plody, křídlaté dvounažky jsou přizpůsobené letu. Říká se jim vrtulky nebo také často nosíky. Když dvounažku rozdělíte, můžete si ji nalepit na nos. A schválně, komu vydřží na nose déle?
7. Břízy Ermanovy (Betula ermanii)
I před námi, prosím, smekni. Podle obecného mínění jsme tak trochu plevel. Naši pověst zhoršuje náš pyl, který je považován za silný alergen. Protože jsme opylovány větrem, náš pyl musí být lehký, aby se snadno šířil vzduchem. Existují desítky, monžá stovky druhů bříz, my jsme však mezi nimi celebrita. Pocházíme z Dálného východu a máme krásnou narůžovělou kůru, zvěstujeme jaro, protože kveteme mezi prvními. Určitě jste si všimli, že v tomto parku nejsme jen my dvě, máme kolem plno sourozenců. Stačí se rozhlédnout a pohladit, kdy pohladíte jednu z nás, cítíme to všechny.
A co ještě umíme?
Jsme všestrannými stromy s léčivými účinky. Indiáni si z nás vyráběli lehké čluny, naše kůra se místy využívá jako střešní krytina nebo jako fixační prostředek při lehkých zlomeninách. Vyrábí se z ní olej ke svícení i léčebným účelům. Čaj z našich listů pomáhá proti revmatismu a chorobám močových cest. Z našeho proutí se vyrábějí košťata. A březová voda? Pročišťuje organismus, a když si v ní umyjete vlasy, budete je mít lesklé a zdravé. No vidíte, řekly jsme vám pár z našich zázračných vlastností a teˇnám snad odpustíte, že náš pyl vám může znepříjemnit pár jarních dní.
8. Kaštanovník setý (Castanea sativa)
Někdy se mi také říká kaštanovník jedlý, patřím do čeledi bukvovitých, při dobrém zacházení jsem velmi dlouhověký a také byste díky mně hlady neumřeli. Už za dob Římanů jsem sloužil jako chlebodárce, protože když nastala neúroda obilí, z mých plodů se mlela mouka. V Čechách mě začali vysazovat v 18. století, za dob našich babiček si totiž bez vůně pečených kaštanů jen těžko dokázili představit Vánoce. Naši předkové si mě moc vážili. A neivte se. Jsem velmi léčivým stromem, v léčitelství se využívají mé plody plné zdravých tuků a vitamínů hlavně skupiny B. Z listů se vaří čaj proti kašli a také odvar na revmatismus. A pečené kaštany? To je prostě pochoutka.
Na co nesmíte zapomenout?
Když se rozhodnete si mé plody upéct, nezapomeňte je na špičce naříznout do kříže, aby vám v troubě nebouchly. A věděli jste, že kaštanové plody obsahují 40% škrobu, což je 2x více než brambory?
9. Morušovník červený (Morus rubra)
Domov mám v Severní Americe. Mé druhové jméno je "červený", mám ještě dva bratry. Morušovník bílý, který pochází z Číny, a morušovník černý, jehož domovinou je západní Asie, území Íránu a Kavkazu. Ale i v Evropě mě znají již od starověku. Jak by ne! Vždyť mé plody tzv. moruše nebo morušky využívali naši předkové k léčení, barvení a v kuchyni. Vinaři šťávou z mých plodů přibarvovali víno, léčili bolest v krku a z mých plodů se vyráběly marmelády, sirupy, šťávy a také se po usušení mlely na prášek, kterým se sladily kaše a zapečené pokrmy. A jak vypadám? Mohu být až 20 metrů vysoký. Mé květy jsou drobné, uspořádané do malých klásků, plody jsou podobné plodům ostružiny, jsou červené až purpurové a mají sladkokyselou chuť. Já jsem ze tří u nás se vyskytujících druhů nejvzácnější a v této zahradě jsem již pěknou řádku let.
U nás jsem se rozšířil hlavně za doby Marie Terezie, která v roce 1752 vydala dekret, ve kterém nařídila pěstování morušovníků. Jejich pěstitelé měli zvláštní výsady, které byly financovány z výnosů maškarních plesů. A proč myslíte, že Marie Terezie podporovala právě morušovníky? No přec kvůli hedvábí. Mé listy byly jedinou potravou pro nočního motýla bource morušového.